KOMENTÁŘ JIŘÍHO VÁCHY | Jedním z konfliktů, který se odehrává na vládní úrovni v rámci řešení koronakrize, je střet dvou manažerských přístupů: styl krizového managementu s vojenskými prvky nabízený epidemiologem a původně armádním lékařem Romanem Prymulou, kterého některá média ráda nálepkují jako ‚plukovníka‘, a kompromisní vyjednávací styl reprezentovaný odcházejícím ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, jehož by měl právě Prymula nahradit. Hodí se do současné situace spíše vojenský, nebo civilní manažerský přístup? A co to vlastně je vojenský management?
Management jakékoliv organizace má dvě složky: procesně-analytickou a vedení lidí, leadership. Jejich spojením vzniká jedinečný osobní styl každého manažera. Dobrý je ten, který dokáže spojit oboje, ale takových šéfů je málo. Charismatičtí šéfové mají často problémy s jasným zadáváním úkolů, kontrolou jejich plnění a time managementem. A naopak vynikající analytici a strážci procesů často nadělají v mezilidských vztazích paseku a k řízení lidí je nelze pustit.
Umění skloubit obě složky managementu, zvládnutí procesů a vedení lidí, je stejná v civilních organizacích i v armádě. Ve firmách je potřeba o stanovených cílech s lidmi diskutovat a přesvědčovat je k jejich plnění. V armádě je situace jednodušší. Všichni nosí uniformu s různými insigniemi, která jasně určuje příslušnost k týmu a postavení vojáka v jeho rámci. Mise armády je pevně daná: chránit stát a jeho občany. Nikoho v armádě není potřeba přesvědčovat, že právě tato mise je správná a důležitá. Úkoly jsou definovány rozkazem a úspěch se měří jeho splněním. Bojový rozkaz na úrovni od čety výše je vlastně byznysplán, který detailně popisuje prostředí (místo, počasí, protivníka), vlastní schopnosti a nástroje (lidi a jejich vybavení, techniku, dělostřeleckou či leteckou podporu), úkol (demonstrovat sílu a tím zajistit bezpečí v operačním prostoru) i způsob jeho plnění (patrolování po stanovené trase).
Nesmírně účinným tmelícím prvkem vojenského týmu je bojová zkušenost. Silný prožitek boje, ve kterém jde o přežití, vybuduje vztahy, pracovní i osobní, na celý život. Tento účinek se snaží civilní firmy napodobit teambuildingem. Tím nemám na mysli zážitek typu sjíždění Vltavy, který je zakončen večerním popíjením v kempu, ale skutečně drsný kurs přežití. V minulém desetiletí nastal boom teambuildingů v divoké přírodě ve Skandinávii, kdy musely firemní týmy doslova živořit týden v lese a jejich přežití záviselo na vzájemné spolupráci. Extrémní zážitek může rozpadající se tým dát znovu dohromady, fungující tým ještě více posílí.
V armádě stejně jako v civilu existují dobří i špatní manažeři. Ty špatné skvěle portrétují Miloslav Švandrlík v Černých baronech nebo Josef Škvorecký v Tankovém praporu. Já jsem měl na vojně už jako voják základní služby štěstí, že jsem potkal skutečného lídra: budoucího náčelníka generálního štábu armádního generála Jiřího Šedivého, pod kterým jsem sloužil v Havlíčkově Brodě. Byl to člověk, který dokázal výborně balancovat tvrdost i lidský přístup k podřízeným. Hodně na sobě pracoval, měl charisma, sportoval a vždycky byl bezvadně ustrojený. Byl to lídr, pro kterého lidé chtějí pracovat.
Když nastane v organizaci krize, v aktuálním případě ČR zdravotnická koronakrize, měl by do čela organizace přijít někdo, kdo je schopen krizového řízení. Někdo, kdo je schopen dělat rychlá rozhodnutí (z nichž je většina správná), o kterých se nediskutuje, ale která se plní.
Roman Prymula je bezesporu typ krizového manažera, jehož názory a postupy se nemusí každému líbit, ale v krizové situaci je možné mu občasné přešlapy v PR odpustit. Oproti tomu Adam Vojtěch, inteligentní člověk s vynikajícími vyjednávacími schopnostmi, který vystudoval dvě vysoké školy, je ideální manažer do klidných a růstových časů, kdy je třeba udržovat rovnováhu mezi zájmy různých skupin a budovat firemní kulturu. Není těžké si odpovědět, který z dvojce Vojtěch-Prymula je pro současnou situaci lepší manažer. Adam Vojtěch je typ manažera do jiné doby, než kterou v současné době prožíváme. I proto možná dnes oznámil, že rezignuje na funkci ministra zdravotnictví. Nahradí ho právě Roman Prymula.
Situace vládního managementu koronakrize je samozřejmě daleko složitější a podílí se na ní daleko více aktérů než dvojice, na kterou jsem se zaměřil. A to je právě problém: V krizi je potřeba, aby v čele organizace stál jeden člověk, který rozhoduje. Vláda představuje tým lidí, kteří mají zkušenost pouze s blahobytným růstem. S krizovým řízením žádné zkušenosti nemají. Vzhledem k pravidlům politického systému je však nemožné provést jejich rychlé střídání za sportovně řečeno hráče s požadovanými vlastnostmi. Důsledkem nedostatku krizových manažerů ve vládě i těžkopádnosti organizací postavených na politickém základě je současný vládní management koronakrize s prvky improvizace i chaosu.
Autor působí přes 15 let jako interim manažer řešící problémy firem a zároveň je příslušníkem aktivních záloh Armády ČR.